Byla jednou jedna matka a ta měla dvě dcery. Jedna byla vlastní – Holena, druhá nevlastní – Maruška. Matka měla radši vlastní dceru a tak těžce nesla, že Maruška rostla do krásy, zatímco její vlastní dcera Holena moc krásy nepobrala.
A jak to tak bývá, byla právě Maruščina krása důvodem k tomu, aby jí její nevlastní sestra a matka ubližovaly. Musela doma všechno dělat – starat se o domácnost, o domek i domácí zvířata.
Jednoho lednového dne povídá Holena : „Chci si dát za pas kytičku fialek. Jdi a natrhej mi je“. A vyhnala Marušku ven. Maruška šla sněhem až došla na louku, kde hořela vatra. Kolem vatry bylo dvanáct kamenů a na nich sedělo dvanáct mužů. Každý z nich představoval jeden měsíc v roce. Na nejvyšším kameni v čele seděl Leden, který zrovna vládl …
Vyprávět dál pohádku by bylo asi zbytečné. Ale vidět ji na vlastní oči připravenou jako muzikál, tak jak ji předvedly děti ze ZŠ z M. Albrechtic, stálo za to.
text: M. Rajnochová foto: H. Wiedemanová
Poslední články
Úřední deska
